Litomyšl
(* 11. století, 1259 Přemysl Otakar II.) - dějiny města jsou staletími propojeny s původním hradem a vybudováním kláštera premonstrátů ve 12. století. Zřízení biskupství (14. století), přestavba hradu na renesanční zámek (16. století) a usídlení řádu piaristů ve městě (od roku 1641) mělo zásadní vliv na utváření dněšní podoby města. V zámeckém pivovaru se v roce 1824 narodil hudební skladatel Bedřich Smetana.
V následující době, kdy Litomyšl spravoval rod Kostků z Postupic, se město stalo útočištěm Jednoty bratrské, sídlem bratrského biskupa a bydlištěm mnoha významných vzdělanců - členů sboru. Byla zde také jedna z nejstarších tiskáren v Čechách. Už v roce 1547, po neúspěšném stavovském povstání, však páni z Postupic Litomyšl ztratili a jejich chráněnci museli postupně město opustit. Panství získal roku 1567 jeden z nejmocnějších českých šlechticů - Vratislav z Pernštejna. Ten o rok později začal na místě zchátralého hradu velkoryse stavět nový palác. Italští stavitelé (G. B. Aostalli a U. Aostalli) dokončili za 14 let renesanční zámek s arkádovým nádvořím, vyzdobený sgrafity na všech průčelích i štítech. V roce 1999 byl zámecký areál zapsán na Seznam UNESCO.
I město se proměňovalo. Původní dřevěné budovy na náměstí, postavené na úzkých gotických parcelách a od dob Kostků z Postupic opatřené podsíněmi, byly ohrožovány častými požáry. Proto byly postupně nahrazovány kamennými stavbami. Zachovaným dokladem měšťanského renesančního domu je takzvaný ”Dům U Rytířů” (čp. 110), postavený kameníkem Blažkem ve čtyřicátých letech 16. století.
Pernštejnské snahy o rekatolizaci Litomyšle, pokračující i za doby třicetileté války, vyvrcholily v činu Vratislavovy vnučky Frebonie. Ta v roce 1640 přivedla do Litomyšle školský řád piaristů, nedávno založený, a poblíž zámeckého návrší pro něj nechala postavit kolej, školu a kostel. V první čtvrtině 18. století se piaristé dočkali nového chrámu (kostel Nalezení sv. Kříže) i školní budovy (dnešní muzeum), postavených podle plánů G. B. Alliprandiho za účasti F. M. Kaňky. Historie piaristického gymnázia a filosofického ústavu, který byl přípravou na univerzitní studium, je zejména v 19. století spojena s mnoha známými jmény pedagogů i studentů (F. M. Klácel, J. E. Purkyně, J. Durdík, A. Sedláček, H. G. Schauer, A. Novák, Č. Jeřábek aj.).
Litomyšl je rodištěm skladatele Bedřicha Smetany, malíře Julia Mařáka i mnoha dalších osobností, které se proslavily především na poli umění a vědy. Smetanovo jméno je zde trvale připomínáno jednak památníkem v zámeckém pivovaru, jednak operním festivalem, pořádaném každoročně v areálu zámku.
Za vzornou péči o památky byla Litomyšl vyhlášena Historickým městem roku 2000. Litomyšl však není „pouze“ historie. Může se pochlubit řadou staveb novodobé architektury a díky jejich kvalitě je odborníky považována za příklad tzv. moderního historického města. Množstvím středních a vyšších škol a nově otevřeným Evropským školícím centrem YMCA se navíc Litomyšl zařazuje mezi Evropská města mladých.
Památky a zajímavosti ve městě
- Zámecký areál
- Rodný byt Bedřicha Smetany
- Muzeum antického sochařství a architektury
- Regionální muzeum
- Smetanovo náměstí
- Dům U Rytířů (Městská galerie)
- Portmoneum (Muzeum Josefa Váchala)
- Červená věž
- Klášterní zahrady
- Piaristický kostel a kolej
- Proboštský kostel
- Kostel Rozeslání sv. Apoštolů
- Stará radnice
- Mariánský sloup
- Pomník Bedřicha Smetany
- Pomník Aloise Jiráska
- Smetanův dům
- Památník Zdeňka Kopala
více na http://www.litomysl.cz
Co navštívit v okolí
Poličské hradby
Mezi poličská nej patří mohutné kamenné hradby s 19 baštami, které v délce 1220 m obepínají celé historické jádro města a patří mezi nejzachovalejší hradební opevnění ve střední Evropě. Prohlídku hradeb si při návštěvě Poličky nemůžete nechat ujít.
Zámek Bystré
Zámek v Bystrém (německy Schloss Frischberg) tvoří zámecké a hospodářské budovy obklopené parkem, jsou situované 11 km jihovýchodně od města Poličky. Zámek je chráněn jako kulturní památka České republiky[1] a není veřejnosti nepřístupný.
Lukasova Lípa
U Poličky v Telecím mají strom lípu, hezkých pár set let pamatuje, má dvanáct metrů v objemu. Jmenují ji Lukásova lípa a říkají jí také "zpívající". To jméno dostala podle toho, co se o ní povídalo.
V době útisku církví nekatolických, jaký zavládl u nás po bitvě bělohorské a trvala až do vydání tolerančního patentu v r. 1781, zabavovány byly nekatolíkům náboženské knihy. Násilním brány byly bible i jiné knihy, které byly v rodinách chovány jako drahé dědictví po předcích. Proto je lidé schovávali do tajných úkrytů. Těžko bylo nahradit zabavené knihy jinými - nebyly na prodej. A tak si lidé často opisovali knihy, z nichž čerpali náboženskou útěchu.