Lubná
První zmínky o obci Lubná jsou od roku 1167, kdy kníže Vladislav II. daroval klášteru litomyšlskému mimo jiné vsi i okrsek na Lubném se všemi lukami a celý les od řeky Desná až k řece Svratce. V roce 1347 byla osada Lubná přidělena kapitule litomyšlské.
Jméno Lubná náleželo dříve potoku, který protéká středem celé obce. Slovo lub ve všech slovanských jazycích znamená stromovou kůru, jméno Lubná znamenalo název říčky, jejíž hladina byla v dřívějších dobách pokryta kousky kůry a ztrouchnivělými větévkami. Jméno Lubná označovalo ves a domy, jež byly pokryty stromovou kůrou.
Druhá pověst se vrací opět ke dřevu, ze kterého místní dřevaři štípali slabé plátky a vyráběli z nich luby k zemědělským sítům.
V první polovině 19.století proslavila naši obec Kajetánčina huť, která vznikla díky nápaditému myšlení našich obyvatel. Pod vedením najatých odborníků se výrobky zdejší sklárny vyvážely do Španělska, Holandska, i daleké Ameriky. Jako palivo posloužilo velké množství dřeva napadeného kůrovcem a z různých polomů z místních lesů. Dle pověsti byl ve zdejší huti vyroben lustr pro kapli sv.Anny. Po několika opravách osvětluje naši kapli dodnes.
Více informací o historii naší obce najdete v publikacích
"Lubná - Z lubenských kronik" a "Lubná - Z lubenských kronik II", které lze zakoupit na obecním úřadě.
Co navštívit v okolí
Kostel sv. Markéty
Úplně první kostelík ve vsi byl postaven ze dřeva a stál o něco jižněji než dnes. Podle zmínek v písemných pramenech byl postaven někdy kolem roku 1350. Po úderu blesku však vyhořel a ještě ve 14.století byl znovu rekonstruován. Až koncem 16., nebo na počátku 17. století byl vystavěn nový chrám, tentokrát již z kamene a to na místě, kde stojí dodnes. Loď je dlouhá 26,6 ma široká 7 m. Ve farní kronice je o zvonech zaznamenáno:
Kostel sv. Martina
Kostel sv. Martina - jednolodní, původně románský tribunový kostel z 1. pol. 13. století. Z nejstarší etapy výstavby se dochovalo kvádříkové zdivo lodi a věže s románskými okénky. Gotický presbytář byl přistavěn ve druhé polovině 14. století, jak svědčí konzoly klenby se znaky litomyšlského biskupa Alberta ze Šternberka.
V 16. st. byl kostel rozšířen přístavbou sakristie a severní předsíně, z téže doby pochází renesanční jižní portál a úprava původního románského severního portálu (1553). Zařízení kostela je převážně klasicistní (po r. 1785), na hlavním oltáři je obraz sv. Martina od Jana Umlaufa.
Evangelický kostel
Evangelický (toleranční) kostel byl v Borové postaven v období 19.4. – 24.5.1784. Kamenná budova je obdélníkového půdorysu a jednoduchého stylu. Stavba byla provedena podle diktátu tolerančního patentu vydaného císařem Josefem II. v roce 1781 a proto kostelík nemá žádnou věž se zvonicí. Vzhled interiéru je zachován v podobě, kterou měl již v době svého vzniku. Nalezneme zde kruchty a kazatelnu, jejichž zábradlí je zdobeno jednoduchou řezbou. Dále pak „stůl Páně“, dřevěné lavice a součástí vybavení jsou také varhany z poloviny 19. století.