Jedlová

U Poličky v Telecím mají strom lípu, hezkých pár set let pamatuje, má dvanáct metrů v objemu. Jmenují ji Lukásova lípa a říkají jí také "zpívající". To jméno dostala podle toho, co se o ní povídalo.

V době útisku církví nekatolických, jaký zavládl u nás po bitvě bělohorské a trvala až do vydání tolerančního patentu v r. 1781, zabavovány byly nekatolíkům náboženské knihy. Násilním brány byly bible i jiné knihy, které byly v rodinách chovány jako drahé dědictví po předcích. Proto je lidé schovávali do tajných úkrytů. Těžko bylo nahradit zabavené knihy jinými - nebyly na prodej. A tak si lidé často opisovali knihy, z nichž čerpali náboženskou útěchu.

Kostel sv. Martina - jednolodní, původně románský tribunový kostel z 1. pol. 13. století. Z nejstarší etapy výstavby se dochovalo kvádříkové zdivo lodi a věže s románskými okénky. Gotický presbytář byl přistavěn ve druhé polovině 14. století, jak svědčí konzoly klenby se znaky litomyšlského biskupa Alberta ze Šternberka.

V 16. st. byl kostel rozšířen přístavbou sakristie a severní předsíně, z téže doby pochází renesanční jižní portál a úprava původního románského severního portálu (1553). Zařízení kostela je převážně klasicistní (po r. 1785), na hlavním oltáři je obraz sv. Martina od Jana Umlaufa.

Uprostřed hlubokých lesů nad romantickým údolím řeky Křetínky stojí malebný hrad Svojanov, jeden z nejstarších královských hradů u nás. Je to jediný hrad u nás, v jehož architektuře se mísí gotika s empírem, tedy středověk s 19. stoletím.

Hrad Svojanov založil kolem roku 1224 královský purkrabí Svéslav z Bořitova. Roku 1250 je uváděn jako kastelán hradu Kuna ze Zbraslavi. Svojanov tedy patří k nejstarším kamenným hradům v našich zemích.