Dolní Újezd
Nachází se na pomezí Čech a Moravy 6 km jihozápadně od Litomyšle, v mírně zvlněné krajině na okraji českomoravské vrchoviny. Je malebně rozložena v členitém terénu po obou stranách údolí říčky Desné. Nejnižší nadmořská výška je 370 m, nejvyšší místo je 436 m n.m. Dnešní obec vznikla splynutím řady menších vsí a osad, po nichž zůstaly zachovány místní názvy jako Rovinka, Malvařice,Praha, Pazucha, Ždár, Přibiňoves, Kabatoves, Záves, Bořkov a Dolečka. Součástí obce jsou menší osady Jiříkov (založen r.1785 Jiřím z Valdštejna) a Václavky (založeny r. 1730 Václavem Trautmansdorfem).Spolu s nimi má Dolní Újezd v současné době 1871 obyvatel a jejich počet se každým rokem zvyšuje.
Bohatá historie sahá až do poloviny 12. století, kdy je obec zmiňována jako Újezd na Lubném v listině krále Vladislava datované k roku 1167.Počet obyvatel k 1.1.2012 - 2000. Starosta – Ing. Stanislav Hladík. Dolní Újezd sdružuje osady Jiříkov a Václavky. Vedle řady pamětihodností nabízí v současné době obec svým obyvatelům a návštěvníkům široké spektrum dalších aktivit. Je zde v provozu kino a pro pořádání společenských akcí je upravena sokolovna s divadelním pódiem. Ke kulturním účelům slouží též přírodní areál v údolí říčky Desné, mj. se zde každoročně koná začátkem července tradiční „Benátská noc“ a koncem srpna folkový festival Újezdské babí léto. V blízkosti areálu se nachází fotbalové hřiště, tenisové a volejbalové kurty a koupaliště se třemi bazény. Celá tato lokalita vytváří ideální prostředí pro kulturní i sportovní vyžití občanů i návštěvníků Dolního Újezda.
Uspokojivým způsobem je v obci vyřešena i výchova a výuka mládeže, která zahrnuje mateřskou školu, dobře vybavenou základní školu a základní uměleckou školu s obory hudebním, výtvarným a tanečním a soukromé výtvarné studio pro mládež i dospělé.
Co navštívit v okolí
Evangelický kostel
Evangelický (toleranční) kostel byl v Borové postaven v období 19.4. – 24.5.1784. Kamenná budova je obdélníkového půdorysu a jednoduchého stylu. Stavba byla provedena podle diktátu tolerančního patentu vydaného císařem Josefem II. v roce 1781 a proto kostelík nemá žádnou věž se zvonicí. Vzhled interiéru je zachován v podobě, kterou měl již v době svého vzniku. Nalezneme zde kruchty a kazatelnu, jejichž zábradlí je zdobeno jednoduchou řezbou. Dále pak „stůl Páně“, dřevěné lavice a součástí vybavení jsou také varhany z poloviny 19. století.
Kostel sv. Martina
Kostel sv. Martina - jednolodní, původně románský tribunový kostel z 1. pol. 13. století. Z nejstarší etapy výstavby se dochovalo kvádříkové zdivo lodi a věže s románskými okénky. Gotický presbytář byl přistavěn ve druhé polovině 14. století, jak svědčí konzoly klenby se znaky litomyšlského biskupa Alberta ze Šternberka.
V 16. st. byl kostel rozšířen přístavbou sakristie a severní předsíně, z téže doby pochází renesanční jižní portál a úprava původního románského severního portálu (1553). Zařízení kostela je převážně klasicistní (po r. 1785), na hlavním oltáři je obraz sv. Martina od Jana Umlaufa.
Litomyšlský zámek
Zámek v Litomyšli je zajímavou ukázkou úpravy italského renesančního paláce na českomoravském pomezí. Byl postaven v 60.–80. letech 16. století nejvyšším kancléřem Království českého Vratislavem II. z Pernštejna jako dar pro milovanou ženu Marii Manrique de Lara. Okázalou rezidenci Pernštejnů doplnily v 17. a 18. století barokní a klasicistní úpravy provedené dalšími majiteli - hraběcími rodyTrauttmansdorffů a Valdštejnů-Vartenberků za účasti předních barokních umělců.