Skip to main content

Svojanov

| Správce | Města a obce

(* 13. století) - historii obce spjatou s hradem Svojanov hodně poznamenala válečné tažení: tažení J. Žižky (obléhání hradu Svojanova 1421), Švédská tažení (1642 - 1645), Selská jízda (1646) a tažení ruských vojsk proti Napoleonovi (1798).

Městys má bohatou minulost spojenou s historií hradu Svojanov, který byl vystavěn královským purkrabím Svéslavem z Bořitova kolem roku 1224, pak z rozhodnutí krále Přemysla Otakara II. sloužil jako opora královské moci k obraně a ochraně jedné z nejvýznamnějších obchodních stezek, tzv. Trstenické. Po Přemyslově smrti na Moravském poli získal Svojanov Záviš z Falkenštejna sňatkem s královnou vdovou Kunhutou. Ten proměnil hrad z pevnosti na gotické sídlo evropské úrovně. Když roku 1290 ukončil kat jeho život, to už obec Svojanov existovala, protože první písemná zmínka o ní je ve Zbraslavské kronice roku1287. Ovšem dříve než Svojanov, existoval Starý Svojanov jako samostatná ves s vlastním znakem a farním kostelem sv. Mikuláše
ze 13. stol., který má unikátní a bohatou freskovou výzdobu z doby Karla IV. Královský hrad Svojanov měl vždy základní vliv na vznik a rozvoj podhradí, proto dále postupně v rámci osídlování kraje vznikla ves Předměstí, nad kterou je poutní místo zvané Majdalenka. Nachází se zde torzo kostela se zachovalým kněžištěm, kaplí zasvěcené Marii z Magdaly. Pochází ze 13. stol. a provedený stavebně historický průzkum odkryl nejedno překvapení. Dále vznikla Dolní Lhota, Studenec a Hutě. Roku 1421 obléhal Svojanov Žižka, od roku 1538 má „městečko“ svůj znak. V letech 1642 – 1645 zde byli Švédové, roku 1646 sem vpadla Selská jízda a v prosinci 1798 tudy táhla ruská vojska proti Napoleonovi. Největší rozkvět Svojanov zaznamenal v 19. a na počátku 20. století, kdy se tu rozvinul textilní průmysl. V roce 1857 čítal Svojanov téměř dva tisíce obyvatel.

Co navštívit v okolí

Evangelický kostel

Evangelický (toleranční) kostel byl v Borové postaven v období 19.4. – 24.5.1784. Kamenná budova je obdélníkového půdorysu a jednoduchého stylu. Stavba byla provedena podle diktátu tolerančního patentu vydaného císařem Josefem II. v roce 1781 a proto kostelík nemá žádnou věž se zvonicí. Vzhled interiéru je zachován v podobě, kterou měl již v době svého vzniku. Nalezneme zde kruchty a kazatelnu, jejichž zábradlí je zdobeno jednoduchou řezbou. Dále pak „stůl Páně“, dřevěné lavice a součástí vybavení jsou také varhany z poloviny 19. století.

Kostel sv. Markéty

Úplně první kostelík ve vsi byl postaven ze dřeva a stál o něco jižněji než dnes. Podle zmínek v písemných pramenech byl postaven někdy kolem roku 1350. Po úderu blesku však vyhořel a ještě ve 14.století byl znovu rekonstruován. Až koncem 16., nebo na počátku 17. století byl vystavěn nový chrám, tentokrát již z kamene a to na místě, kde stojí dodnes. Loď je dlouhá 26,6 ma široká 7 m. Ve farní kronice je o zvonech zaznamenáno:

Kostel sv. Martina

Kostel sv. Martina - jednolodní, původně románský tribunový kostel z 1. pol. 13. století. Z nejstarší etapy výstavby se dochovalo kvádříkové zdivo lodi a věže s románskými okénky. Gotický presbytář byl přistavěn ve druhé polovině 14. století, jak svědčí konzoly klenby se znaky litomyšlského biskupa Alberta ze Šternberka.

V 16. st. byl kostel rozšířen přístavbou sakristie a severní předsíně, z téže doby pochází renesanční jižní portál a úprava původního románského severního portálu (1553). Zařízení kostela je převážně klasicistní (po r. 1785), na hlavním oltáři je obraz sv. Martina od Jana Umlaufa.